Oslava 20. výročí fungování Sue Ryder je poděkováním všem, kdo svým způsobem ke zrození a životu celého díla přispěli. Není to jeden souvislý příběh. Jsou to tisíce příběhů, které vypráví zakladatelé, dárci, dobrovolníci, klienti a jejich rodiny, zaměstnanci, návštěvníci. Vybírat důležité momenty je ošidné. Je to jako životní příběh člověka – význam a váha událostí se často mění s časem, mění se i s tím, kdo příběh vypráví.
Náš příběh nekončí, není hotovo. Stále se snad denně setkáváme s příběhy lidí, kteří zůstali se stárnutím sami. Čím dál častěji jsou to blízcí těch, kdo stárnou – manželé, partneři, synové a dcery.
Byli, jsme a budeme závislí na podpoře dárců, nadšení dobrovolníků a nasazení zaměstnanců.
Jsme přesvědčeni, že nikdo v Česku nemá být se stárnutím sám.
Budeme rádi, přidáte-li se k nám.
Matěj Lejsal, ředitel
Někdy se dívám na internet na Michelský dvůr a říkám si, jaká proměna se stala. Tenkrát bylo těžké dívat se na zříceninu krásné staré budovy a dnes na tom místě stojí tak překrásný domov. Chtěl bych vyjádřit úctu a obdiv všem zaměstnancům, dárcům a podporovatelům, díky nimž se toto úžasné dílo povedlo a daří se ho rozvíjet. Bravo!
Do Prahy jsem přijel v roce 1992 vybaven pouze jedinou instrukcí Lady Sue Ryder - promluv si s veterány II. světové války a zjisti, co potřebují. Nemluvil jsem česky a Sue Ryder mě neplatila, takže jsem nejdříve musel najít v Čechách anglicky mluvící lidi…
Dnes už bych neměl tu kuráž něco takového zopakovat! Ve věku 22 let jsem měl dojem, že zvládnu cokoliv, a tak mi nepřišlo divné si vyžádat audienci u ministra zdravotnictví či první dámy Olgy Havlové. Ovšem v těch prvních letech po revoluci byla jiná doba, kdy vládl smysl pro společnost a každý se snažil dělat věci tak, jak nejlépe mohl.
Po krátké době mi bylo jasné, že senioři trpící nevyléčitelnými nemocemi jsou spíše uklizeni z očí veřejnosti. Sejde z očí, sejde z mysli. Velmi osamělý a nepříjemný způsob umírání. A tak mě Lady Ryder požádala, abych našel nějakou budovu – nejlépe nějakou historickou v centru města, kterou by mohla zaštítit. V té době se mi rozrostl okruh přátel, kteří byli ochotni pomoci: britské válečné vdovy, mnozí členové církve, ať už mladí či staří, Češi i cizinci. Daniela a Markéta Novákovy, Pavla Smetanová a Pavel Trefný byli stejní blázni jako já. Roky jsme bojovali, abychom získali nějaké prostředky.
Nakonec jsme našli Michelský dvůr na Praze 4 a starosta souhlasil se symbolickým nájemným a proměnou na domov pro seniory. Chtěli jsme vytvořit nejen domov hospicového typu, ale také místo, kam by mohla přicházet veřejnost, aby se klienti cítili zařazeni do společnosti.
Prahu jsem opustil a ke své rodině jsem se vrátil ještě dřív, než byl Sue Ryder otevřen. Když se ohlížím zpět, říkám si, že jsem byl šílenec, ale naštěstí jsem našel další šílence a z toho vzniklo něco užitečného. Myslím, že to mnoho lidi vyčerpalo, ale také jsme se společně hodně nasmáli a pivo bylo tenkrát opravdu levné, takže na konci těžkého dne jsme dostali svoji odměnu.
Chtěl bych vyjádřit úctu a obdiv všem zaměstnancům, dárcům a podporovatelům, díky jimž se toto úžasné dílo povedlo a daří se ho rozvíjet. Bravo!!
S láskou, Tomíček
(Tom Noel, anglický dobrovolník od Lady Sue Ryder)
Minulý rok jsem uspořádala narozeninovou sbírku na podporu Sue Ryder, kterému dlouhodobě fandím. Jeho tým se věnuje starým lidem a jejich rodinám. Není to příliš roztomilé téma, ale dělají svou práci dobře, profesionálně a hlavně s respektem ke svým klientům. A to je myslím na velkou oslavu!
V červnu jsem byla na fundraisingové konferenci a od té doby jsem přemýšlela, jestli jít do narozeninové výzvy. Nebude to naprostý propadák? Pošle někdo něco? Budou mě potom všem mít lidi vůbec ještě rádi?! Nakonec jsem se rozhodla to zkusit. Nejvíc kvůli tomu, že většina lidí teoreticky nemá nic proti darování části svých peněz na charitu. Ale prakticky to tolik nedělá, protože to jde udělat kdykoliv, že jo, takže se to jednoduše odkládá na neurčito. A tak je potřeba vytvářet impulsy, nejlépe časově omezené. A narozeniny má člověk jen jeden den.
Nakonec se pro Sue Ryder podařilo vybrat přes 11 tisíc korun. Tohle byla moje úplně první fundraisingová aktivita v životě. Svoji výzvu jsem zveřejnila na Facebooku, asi 10 min po zveřejnění výzvy mi volali ze Sue Ryder, že mi děkují a přejí vše nejlepší. Vy jste začali na post reagovat a posílat peníze a během dvou hodin se vybralo víc jak 5 tisíc korun! Můj cíl. Překvapilo mě, že mě to vlastně baví a na svou výzvu jsem začala být tak trochu hrdá!
Myslím si, že byste do toho na své narozeniny nebo třeba na GivingTuesday CZ taky měli jít. Spousta neziskovek v Česku dělá fakt parádní práci a individuální dárcovství je pro ně důležité, nejenom kvůli financím, ale i kvůli počtu podporovatelů. Na Darujme.cz vše naklikáte za pár minut. A být fundraiserem na jeden den je super zážitek!
Markéta Šetinová, dárkyně
Zažil jsem už několik odcházení svých blízkých a odchod mojí maminky u vás byl rozhodně ten nejlepší. Jako společnost neumíme pracovat se stářím, s nemohoucností a smrtí. Lidé, o které se staráte, mají bohatou minulost, slabou přítomnost a jejich budoucnost závisí na jejich víře. Vy a Vaše práce však budoucnost má, ukazuje cestu a dáváte nám všem naději.
"Chtěl bych Vám moc poděkovat za péči o moji maminku, za to, že v Sue Ryder mohla prožít své poslední roky a dny. Zažil jsem už několik odcházení svých blízkých a odchod mojí maminky byl rozhodně ten nejlepší. Vím, že nebyla jednoduchý klient, o to víc si vážím Vašeho přístupu.
Snad se na mě nebudete zlobit za trochu patosu. Jako společnost neumíme pracovat se stářím, s nemohoucností a smrtí.
Lidé, o které se staráte, mají bohatou minulost, slabou přítomnost a jejich budoucnost závisí na jejich víře. Vy a Vaše práce však budoucnost má, ukazuje cestu a dáváte nám všem naději."
Moc Vám za to děkuji,
Luboš Horák, syn paní Zdeňky
Nápad stát se dobrovolníkem se v mé hlavě rodil dlouho. Vždycky jsem cítila, že na sebe vzájemně dobře „slyšíme“ se starými lidmi, proto má volba byla jednoznačná… Našla jsem Sue Ryder. A jeden z největších benefitů, který teď vnímám čím dál silněji? Stále se rozšiřující okruh přátel a známých z řad dobrovolníků a zaměstnanců této organizace, skvělé party lidí.
V osobním životě se mi dařilo velmi dobře, byla jsem šťastná a nic mi nechybělo – zdálo se mi, že bych tu svoji šťastnou hvězdu měla nějak splatit, být užitečná a potřebná ještě pro někoho jiného kromě své rodiny. Pročítala jsem webové stránky domovů pro seniory a doufala, že mi mé rozhodování usnadní. Budu schopná tuto práci zvládnout? Časově, organizačně, a v neposlední řadě psychicky? Našla jsem Sue Ryder.
Výsledek předčil mé očekávání – dnes vím, že čím víc úkolů je přede mnou, tím víc toho zvládnu. Dokážu si zorganizovat svůj život tak, že mám čas na rodinu, na práci, i na zábavu v podobě dobrovolnictví v Sue Ryder. Vrací se mi to i z druhé strany – jsem-li nadšená do dobrovolnických výzev, o to víc a s větší chutí si užívám rodiny i práce. Ten pocit je navíc osvobozující - vnímám život s větším nadhledem a neberu se tak vážně…
Jana Dušková, dobrovolnice
Mezi naše první klienty domova pro seniory patřili i váleční veteráni z 2. světové války. Většina z nich nás již opustila.. Na tyto výjimečné osobnosti moc rádi vzpomínáme. V Sue Ryder s námi stále žije 95 letá paní Anna, která se jako mladičká aktivně účastnila těžkých bojů u Sokolova a Jasla.
Paní Anna je klientkou domova pro seniory Sue Ryder již od roku 2000. Narodila se v Lachovci a už v brzkém mládí vstoupila do Československé Armády. Aktivně se účastnila těžkých bojů u Sokolova a Jasla, kde zněla hesla: "Za vlast, za svobodu...". Jak sama říká: „ Byla jsem nejčipernější ze všech děvčat a proto jsem dokázala nejrychleji přebíhat mezi úkryty.“
Paní Anna je hrdou nositelkou průkazu a odznaku Válečný veterán, v průběhu bojů byla i raněna. Válečné období pro ni znamenalo velké trauma, se kterým se vyrovnávala po celý svůj další život.
Když si paní Anna příležitostně oblékne uniformu, umí být i ve svém požehnaném věku velice šik...
Když jsem zaznamenala existenci organizace Sue Ryder, byly neziskovky a jiná sdružení spíše v počátcích. Zaujala mne hned - nadšeným lidmi pro věc a svou náplní, tedy péčí o seniory, kteří nebyli v té době moc v popředí zájmu. Vlastně ani nevím jak, ale Sue Ryder se mi dostal “pod kůži” v tom nejlepším slova smyslu, je to taková moje srdeční záležitost, které jsem zůstala věrná.
Mrzí mě, že časová vytíženost mi neumožňuje zapojit se do dobrovolnictví, ale aspoň mě hřeje pocit, že přispívám pravidelně i nárazově na dobrou věc.
Do mého programu už neodmyslitelně patří zajít do některého z dobročinných obchůdků Sue Ryder, vidět se a “hodit řeč” s milými dámami uvnitř, mrknout se na bazary knih, zúčastnit se pochodu Večerní špacír pro Sue Ryder či vánočního jarmarku s tou pravou atmosférou.
Přeji Domovu Sue Ryder do další “dvacítky” jen to nejlepší, hodně energie a pěkných chvil s klienty, dobrovolníky i podporovateli.
Jitka Navarová (na fotografii vlevo),
pravidelná dárkyně, zákaznice obchodů, podporovatelka, členka Sdružení Sue Ryder (zakládající organizace)
Aktér tohoto příběhu, jedinečný a nezapomenutelný pan Bohuslav Krézek, účastník bojů u Tobruku a příslušník 311. perutě RAF, žil v Sue Ryder od jara roku 2000 do své smrti na podzim v roce 2003. Svým jedinečným způsobem pro humor se zapsal do vzpomínek nás všech, kteří jsme o něj pečovali. A ještě jedna věc po něm v Sue Ryder zůstala - nádherný javor uprostřed trávníku u pergoly. Až půjdete kolem, vzpomeňte na něj.
„Dobré ráno, jak se máte? Budeme trochu cvičit, ano?“
„Nechci. Stejně jsem mrzák a nic mi už nepomůže.“
„No, asi potřebujeme nějaký cíl. Některé věci už nikdy nevrátíme, ale třeba máte nějaký sen, pro který stojí za to žít a též cvičit…“
„Chtěl bych se ještě jednou proletět a vidět zem z výšky. Létání je svoboda. Když jednou vzlétneš, tak na to nikdy nezapomeneš. Je to jako první pusa. Z té vzpomínky se ti vždycky zatočí hlava.“
„Tak si pojďte trochu zacvičit, já to létání zkusím vymyslet.“
Dny ubíhaly, denně jsme cvičili a já měla tenhle rozhovor pořád v hlavě. Jaké to je onemocnět, být závislý na pomoci druhých a hlavu mít plnou snů, které už se nikdy nesplní. Naše cvičení přineslo ovoce. Nebylo to jako zamlada. Ale dokázal se posadit a s dopomocí vstát a udělat pár kroků. To bylo důležité. Mohl vstát a dojít k autu, sednout do auta a nechat se odvézt na výlet. Byl to zajímavý moudrý muž, v úctyhodném věku, ale s neuvěřitelně mladistvou duší. A já zas mladá, trochu střelená, hodně zapálená pro věc a málo jsem přemýšlela nad tím, co by se mohlo stát.
A tak jsem na jednu jarní sobotu domluvila kamaráda s autem, naložili jsme mého starého přítele a vyrazili směr Karlovy Vary. Nejdřív na kolonádu popíjet lázeňský prameny. A pak na letiště. Koukáme na letadla a on vzpomíná, kde všude létal. Je to nádherné vyprávění.
Přišel za námi nějaký pracovník letiště. Kdo prý jsme a co tam děláme. Ve zkratce vyprávím jeden příběh, který začal ještě za války a pokračuje do dnešních dní. Pán z letiště je okouzlen. Na chvilku odchází a pak se vrací s dalšími lidmi z letiště, mezi nimi je i jeden pilot velkých dopravních letadel, jehož koníčkem je pilotovat malá letadla. V minutě je hotový plán. A v další minutě už je připraven ultralight. A za dalších pár minut už sedíme v letadle.
Letíme. Je to úžasné. Já tedy létání v malých letadlech až tolik nemiluju, ale ten výraz štěstí a blaženosti v jeho tváři si budu navždycky pamatovat. Bylo v tom úplně vše – úžas, dojetí, vášeň. Po přistání jen řekl: "Ať se stane cokoli, zemřu šťastný".
Už je to hodně let, co se tohle událo. Ale v mých vzpomínkách je ten den stále živý a barevný. Je pro mě navždy ztělesněním základní myšlenky Domova Sue Ryder – důstojné staří, ke kterému patří dopomoc s naplněním tajných snů.
Michaela Jankovská, fyzioterapeutka Sue Ryder v letech 2000 – 2009
Nic bych neměnila, jsem ráda, že jsem tady. Cítím se zde lépe než doma, kde jsem byla sama a několikrát jsem upadla. V bytě mi navíc všechno připomínalo manžela, se kterým jsme byli 64 let, ve Sue Ryder naopak přijdu na jiné myšlenky. Stačí se projít po oddělení nebo na zahradu a člověk hned někoho potká, prohodí pár vět…
Ve Sue Ryder jsem moc spokojená, všichni jsou tu na mě hodní a milí, sestřičky jsou vstřícné. Je zde skvělá péče i nabídka aktivit. Chodím na všechny, kromě výtvarky, protože nemám malířské nadání. Nejraději chodím na návštěvu k manželům N., tam jsem se naposledy zapovídala a strávila tam tři hodiny… Chodí mě sem navštěvovat syn i vnoučata, se kterými si můžeme sednout do kavárny, děti si hrají v dětském koutku…
paní Miloslava, klientka domova pro seniory Sue Ryder
Již 15 let pracuji v přímé péči Sue Ryder. Tato práce mě ovlivnila natolik, že se stala mým koníčkem a naplňuje můj život. Často si představuji, jak těžký musí být pro naše klienty přechod z domácího prostředí do “domácího Sue Ryder”, jak odvážní musí být. Naším úkolem a posláním je věnovat jim tolik lásky a energie, aby tento těžký přechod zvládli…
Poslední dva roky jsem na pozici vedoucí, ale není den, abych nebyla s klienty. Když potřebuji vypnout nebo nabrat energii, tak si pro ni dojdu právě k nim. Jsou mým zdrojem energie, která mě žene dál a pomáhá mi zdolat mnohá úskalí.
Na oddělení domova pro seniory vládne láska k této profesi a k našim klientům, a proto je Domov domovem. Nebojíme se sáhnout si na dno svých sil pro vyšší smysl. Vážím si všech, co tuto práci vykonávají.
Věřím, že v Sue Ryder je mnoho lidí s velkým srdcem.
Markéta Bémová, vedoucí pečovatelka Sue Ryder
Sue Ryder si mě přivolal sám. Nejprve to byl dobročinný obchůdek, kam jsem chodila nakupovat (ten prapůvodní nad dnešním Michelský dvorem). Pak jsem se nejspíš podívala na jejich webové stránky a zjistila, že lze dobrovolničit. Až později jsem se dozvěděla, jak velkou část rozpočtu musí Sue Ryder získat vlastními silami. Dá se říct, že dnes je podpora Sue Ryder pevnou součástí mého životního stylu, včetně trávení dovolené.
Sue Ryder si mě přivolal sám. Nejprve to byl dobročinný obchůdek, kam jsem chodila nakupovat (ten prapůvodní nad dnešním Michelský dvorem). Pak jsem se nejspíš podívala na jejich webové stránky a zjistila, že lze dobrovolničit. Až později jsem se dozvěděla, jak velkou část rozpočtu musí Sue Ryder získat vlastními silami. Dá se říct, že dnes je podpora Sue Ryder pevnou součástí mého životního stylu, včetně trávení dovolené.
Gabriela Babulíková, dobrovolnice a pravidelná dárkyně
Společnost Philip Morris ČR a.s. provází Sue Ryder téměř od začátku a stál při nás i v tak krizových chvílích, jako byly povodně v roce 2013. Nyní nás podporuje na cestě při zavádění psychobiografického modelu péče, který tolik pomáhá našim klientům trpícím demencí.
Philip Morris ČR a.s. dlouhodobě podporuje projekty spojené se vzděláváním. Proto když se naskytla možnost poskytnout finanční prostředky na projekt “Cesta životem - psychobiografický model péče”, zaměřený na edukaci pracovníků pečujících o seniory, rozhodli jsme se pro jeho podporu velmi rychle. Nastavení optimální péče o seniory se syndromem demence i pomoc se zlepšením jejich sebepéče, prostřednictvím práce s biografickou historií klienta, vnímáme jako důležité a smysluplné.
Tomáš Korkoš
ředitel vnějších vztahů
Philip Morris ČR a.s.
Do Sue Ryder jsem přišla po téměř šesti letech strávených v nemocničních zařízeních různého druhu, takže ze začátku jsem tu byla jako u vytržení. Po mozkové mrtvici jsem nemohla přijímat potravu a zhubla jsem 20 kg. Ve Sue Ryder se mnou začala pracovat skvělá nutriční terapeutka Věrka, pomalu jsem se zde „rozjedla“ a dostala jsem se zpět na svoji původní váhu…
Díky síle, kterou jsem ze stravy získala jsem mohla také pokračovat v rehabilitacích pod vedením skvělé fyzioterapeutky Kristýnky. Před časem se ke mně na pokoj přistěhoval i můj manžel, se kterým jsme zde oslavili výročí 50 let od svatby.
Paní Ludmila, klientka domova pro seniory Sue Ryder
Do Sue Ryder přišly ve skoro stejnou dobu - obě nejdřív jako dobrovolnice. Jana pomáhala v programu péče o pleť pro klienty, Radka jako asistent na kreativních setkáních klientů. Zhruba po roce začaly mít obě intenzivní pocit, že chtějí být mnohem více součástí příběhu Sue Ryder. A tak se téměř ve stejnou dobu, nezávisle na sobě, rozhodly opustit zajeté koleje a sledovaly nabídky volných pracovních pozic v Sue Ryder.
"Janu tehdy zaujala pozice fundraiser. I já tuhle nabídku viděla, ale vůbec jsem netušila, co taková práce obnáší. A tak jsem o 3 měsíce později kývla na pozici vedoucí dobročinných obchodů“, říká Radka. „Od začátku jsme byly uchvácené individuálním přístupem, který prostupuje Sue Ryder - ať už v péči o klienty, v chování k dárcům nebo k dobrovolníkům. Nedávno jsme se znovu shodly, že tohle nás stále baví a naplňuje i teď. Po 10 letech!", dodává Jana.
Obě toho prožily díky Sue Ryder strašně moc. "Desítky benefičních akcí včetně naší srdcovky - prvního Midnight Walk (dnes Večerní špacír). Chodí ho v Anglii, tak jsme si řekly, že ho půjdeme také. O půlnoci jsme vyrazily z Pražského hradu, s námi skoro čtyřicet dalších žen, ušly jsme 17 km, ráno jsme se doplazily do Sue Ryder. Nádhera! Stovky krásných i složitých jednání s dárci, nové projekty a občas i jejich konce, setkání se slavnými lidmi, jako když třeba přijela hraběnka Sophie z Wessexu, ale i ty nejobyčejnější lidské příběhy, kterých jsme se staly díky Sue Ryder součástí.
Jednou jsme radostně slavily v kanceláři narozeniny našeho milovaného klienta, pana Straky, abychom o pár dní později v kanceláři brečely, protože pan Straka zemřel. I tenhle rozměr práce pro Sue Ryder je svým způsobem krásný a rozhodně cenný. Jste neustále konfrontováni s vlastní konečností, neustále tu konečnost vidíte kolem sebe. Stáváte se pak možná ostražitější při projevech stáří svých blízkých, ale zároveň si víc vážíte každého dne a nejmenších radostí, které Váš den naplňují!", shodují se Jana s Radkou.
Radka Kulhánková a Jana Havlenová
Brzy po „Sametové revoluci“ začala Angličanka Sue Ryder usilovat o založení pomáhající organizace v Praze. Vyslala do Prahy dobrovolníka Toma, aby našel vhodný objekt pro českou pobočku Sue Ryder. V Praze našel lidi spřízněné, věřící, že je potřeba změnit systém péče o chronicky nemocné seniory. Nebudoval se jen Domov, ale i přesvědčení v myslích lidí, že stáří a choroba neznamená nižší hodnotu člověka.
„Vzpomínám na dobu, kdy jsem poprvé uviděla ruinu Michelského dvora a pomyslela si, že se Tom musel zbláznit, pokud má dojem, že se mu v naší zemi podaří sehnat potřebné peníze na jeho rekonstrukci a provoz,“ říká jedna z prvních spolupracovnic Toma.
Jen získat všechna razítka na stavební povolení trvalo přes 2 roky intenzivní práce. Během rekonstrukce docházely peníze, stavební firmy vyhrožovaly odchodem, proti proměně Michelského dvora se stavělo hodně úředníků.
Přes to všechno lidé okolo Toma věřili, že ze zarostlé ruiny Michelského dvora vznikne domov s velkým D pro lidi, kteří mají větší část života za sebou a neobejdou se již bez pomoci druhých. Postupně získali velkou podporu svých rodin, dobrovolníků, anglické Sue Ryder a dalších podporovatelů v České republice.
V roce 1996 začala rekonstrukce Michelského dvora.
I přes významnou finanční pomoc anglické Nadace Sue Ryder stále chyběla poměrně velká částka na rekonstrukci Michelského dvora. V roce 1996 tak vzniká na základě zkušeností z anglických „charity shops“ první dobročinný obchod v České republice. Model jejich fungování je jednoduchý, přitom v naší zemi velmi ojedinělý. „Jeden daruje, druhý kupuje, všichni pomáhají!“.
U zrodu našich dobročinných obchodů stály čtyři Angličanky, známé jako Nevěsty války. Do Československa přišly po skončení 2. světové války spolu se stovkami jiných, se svými manželi, kteří tam
sloužili v československých ozbrojených silách. Mezi naše první dobrovolnice patřily Yvonne, Lucy, Norah a Ivy.
"Cítily jsme se jak se hledači zlata na Divokém západě. Takové to bylo nadšení. Byla to týmová práce, na níž můžeme být my „stařenky“ právem hrdé. Dosáhla jsem stavu, kdy jsme nemohla již myslet na nic jiného, než na to, jak získat další peníze pro Sue Ryder... Později se k nám přidalo i několik Češek, po té, co se nakazily naším nadšením.
Tehdy bylo v této zemi pro lidi mimořádně obtížné, aby si uvědomili, co znamená práce dobrovolníka. Totiž práci za žádnou materiální odměnu, ať již finanční nebo jinou. Proč pracovat a nebýt za to placen?" vyprávěla nám Ivy Kovandová.
Po otevření Domova Sue Ryder v roce 1998 se obchod z Ohradní ulice přesunul do Michelského dvora a postupně se začaly otevírat i další obchody - ve Štěpánské na Praze 1, v Koulově ulici na Praze 6 a další. Všechny vznikaly proto, aby pomohly z prodeje darovaných věcí získat peníze na další fungování Sue Ryder.
Po čtyřech letech vyjednávání, usilovné práce a shánění peněz se podařilo objekt Michelského dvora zrekonstruovat, v roce 1998 otevřít Domov Sue Ryder, přijmout první klienty do pobytové služby domov pro seniory a začít plnit poselství „Šance pro důstojné stáří“. Mezinárodní Nadace Sue Ryder finančně podporovala provoz české organizace až do roku 2006, kdy se Sue Ryder v Praze zcela osamostatnil.
Objekt prošel náročnou rekonstrukcí, která probíhala ve dvou etapách. První etapa byla završena a objekt byl předán do užívání v prosinci 1998, kdy byla dokončena rekonstrukce přízemí Sue Ryder.
Na konci května 2000 proběhlo slavnostní otevření 1. patra domova pro seniory Sue Ryder, čímž se fakticky zakončila kompletní rekonstrukce Michelského dvora ve druhé etapě.
„Koho bohové milují, ten umírá mlád.“ My všichni ostatní se dočkáme vlastního stáří i stáří našich blízkých. A se stářím postupně přicházejí problémy s ním spojené. Dříve bylo řešením babičku nebo dědu „někam dát“, dnes může pomoc přijít také za seniorem domů a pomoci mu se vším, co potřebuje. Služba osobní asistence Sue Ryder zažila svůj velký rozvoj v roce 2008.
Službu osobní asistence poskytujeme od roku 2001, ne vždy ale v takovém rozsahu jako nyní. Služba byla spíše doplňkem služby domov pro seniory, kterou poskytujeme od roku 1998. K velkému rozvoji služby došlo v roce 2008, kdy začala pracovat podle nového zákona o sociálních službách a jejího vedení se ujal profesionál.
Na počátku rozvoje bylo nutné zvýšit povědomí o této službě a jejich možnostech v pomoci seniorům v domácnostech. Osobní setkání s pracovníky služeb pro seniory, s lékaři, články v tisku a rozdávání letáčků nakonec přinesly ovoce. Počet klientů i hodin poskytnuté pomoci je dnes desetinásobný oproti roku 2008.
Hlavní úspěch ale vidíme ve zvýšeném povědomí veřejnosti o této službě. Služba osobní asistence dokáže přispět k tomu, že i imobilní senior, senior s některou formou demence nebo prostě „jen“ křehký starý člověk, může zůstat žít doma. Ve svém bytě, v prostředí, které zná, mezi sousedy, a se všemi svými věcmi, aniž by se snížila kvalita jeho života nebo osobní komfort.
Během pár chvil zaplavil 2. června 2013 rozvodněný potok Botič část Sue Ryder. Voda poškodila budovu a zahradu, vynutila si okamžitou evakuaci všech klientů. Nicméně krizová situace nám přinesla více toho pozitivního – poznání, kolik dobrých lidí máme mezi svými přáteli, dárci, zaměstnanci i blízkými sousedy a jak důležití pro nás jsou…
Druhou červnovou neděli 2013 způsobily silné deště záplavy v Praze a ve Středních Čechách. Hostivařská přehrada na Praze 4 nebyla schopná zadržet přívalovou vodu. Říčka Botič, která protéká v bezprostřední blízkosti Sue Ryder, se začala velmi rychle zvedat. Rozvodněný potok během chvíle zaplavil zahradu, vnitřní atrium i přízemní oddělení domova pro seniory. Za pomoci hasičů, zaměstnanců a přivolaných přátel jsme museli rychle evakuovat všechny klienty. Dočasný pobyt jim zajistil například Domov pro seniory v Jílovské ulici a další organizace, které nám vyšly vstříc.
Krizovou situaci jsme komunikovali přes naše webové stránky a facebook. Během pár hodin se zvedla obrovská vlna nabídnuté pomoci v podobě dobrovolné práce a peněz individuálních dárců, podpůrných zpráv. Díky této podpoře se podařilo provoz obnovit rychle – ještě v červnu.
Poté přišla i velká finanční pomoc od společnosti Philip Morris ČR a.s. a nám se zhruba pět měsíců po povodních podařilo odstranit škody v plném rozsahu - opravit výtahy, zdi, vyměnit poškozené podlahy a nakoupit nové vybavení pokojů. Nepříznivou situaci skvěle zvládli i naši zaměstnanci, hlavně ošetřující personál, jejichž každodenní péče na detašovaných pracovištích v bojových podmínkách vyžadovala značnou improvizaci, vytváření stále dobré nálady a pozitivního prostředí pro naše klienty.
Bez projevené solidarity dárců a přátel a soudržnosti našeho týmu bychom to nezvládli!
Vždy jsme usilovali o poskytování důstojné péče, která respektuje jedinečnost každého klienta. S postupem času se začal měnit zdravotní stav obyvatel našeho domova pro seniory. Přibývalo křehkých seniorů žijících s demencí. Hledali jsme tedy pojetí péče, které by vyhovovalo jejich specifickým potřebám. Proto jsme se rozhodli pracovat se životními příběhy našich seniorů.
Práci s biografií využívá tzv. Psychobiografický model péče prof. Erwina Böhma, kterému v Sue Ryder říkáme Cesta životem. Projekt jsme zahájili v roce 2014.
Poznávání životních příběhů našich obyvatel nám umožňuje přizpůsobovat péči na míru jejich individuálním zvyklostem i potřebám, podpořit je v rozhodování o svém životě. Díky znalosti biografie můžeme obyvatelům nabízet takové aktivity, které povzbudí jejich zájem, podpoří pocit osobní důležitosti a smysluplnosti života, tak i delší zachování jejich soběstačnosti.
Práce s životním příběhem nám rovněž umožňuje upravit prostředí do podoby, která přináší pocit bezpečí, zároveň napomáhá orientaci obyvatelům se změněnými způsoby chování. Proto například, když procházíte domovem pro seniory, narazíte na nábytek, obrazy a doplňky, v nichž naši klienti byli zvyklí léta žít a v nichž se cítí nejlépe.
Většina klientů domova pro seniory Sue Ryder jsou křehcí senioři, kteří u nás prožívají závěr svého života. Domov pro seniory chápeme jako domov - místo, kde se žije. Doma má člověk mít možnost nejen kvalitně žít, ale i s důstojností zemřít. Před námi stála otázka, jak takovou věc zajistit. Jak doprovázet až do úplného konce.
V České republice jsme neměli od koho čerpat zkušenosti, protože otázka paliativní péče v pobytových sociálních službách je u nás v plenkách. V závěru roku 2014 jsme se spojili s Cestou domů – poskytovatelem mobilní specializované paliativní péče (přístupu zaměřeného na zvyšování kvality života pacientů a jejich rodin v situaci, kdy čelí život ohrožující nemoci) – a začali zkoušet model sdílené péče o naše klienty.
V červnu 2015 jsme se spojili s dalšími domovy pro seniory a domácím hospicem a společně získali finanční pomoc od Nadačního fondu Avast. Podpořený projekt nám umožnil porozumět, co znamená poskytování takového péče v prostředí domovů pro seniory. Umožnil nám zvýšit odborné znalosti, poznat zahraniční modely a přivézt si z cest inspiraci. Díky němu jsme začali zavádět paliativní přístup i u nás, naučili jsme se využívat služeb Cesty domů tam, kde je třeba, sdílet zkušenosti s dalšími domovy i odbornou komunitou.
Díky tomu jsme u nás v domově mohli doposud doprovodit s dobrou kvalitou života na 30 našich obyvatel. V řadě případů byla přítomná rodina.
Všichni si děláme plány na stáří. Pro sebe i své blízké. Chceme vidět, jak blízcí prožívají stáří podle svých představ. V Sue Ryder se setkáváme s častými dotazy týkající se stárnutí, proto v roce 2017 vznikl poradenský portál plný důležitých informací. Zájemce provází všemi oblastmi stáří, které jsou doplněny poradnou.
Stáří zasahuje do téměř všech oblastí života, prolíná se jím a ovlivňuje jej. Abychom se v něm neztratili, rozdělili jsme našeho průvodce do jednoduchých tematických okruhů. V jejich rámci jsme se pokusili zpracovat různá témata, která stáří a stárnutí přináší – od zřejmých po ty, které často na první pohled nevidíme.
A protože na světě nejsme sami, pokusili jsme se na stáří dívat dvěma pohledy: očima jednotlivce, který stárne, a jeho okolí – rodiny a přátel. Protože i stáří bude snazší, pokud se můžeme opřít o své blízké a pokud mu blízcí budou lépe rozumět.
Na portálu www.neztratitsevestari.cz najdete i poradnu, která je připravena odpovědět na všechny dotazy, které se tohoto tématu týkají. Velmi užitečný je také seznam užitečných telefonních čísel a odkazy na webové stránky, které doplňují zde obsažené informace.
![]() |
20 000 |
Za 20 let jsme pomohli a poradili 20 000 lidem. |
![]() |
460 000 |
Teď je v ČR stále 460 000 lidí, kteří potřebují poradit a pomoci. |
![]() |
1 |
Každý z nás je jedinečný. Proto nabízíme jedinečnou radu a pomoc. |